Free time

O prosluněné Makedonii a proč už nevěřím médiím.

12. october 2015 at 11:12 | Lea Jennifer

Konečně přináším očekávaný report z mého zářijového projektu Erasmus+ v Makedonii, který se konal od 19. do 28.září. Můj v pořadí pátý projekt byl opět s Tmelníkem a bylo to tak trochu last minute, protože jsem se o projektu dozvěděla asi týden před samotným odjezdem. O to víc jsem si ho užila!

Je sobota, 19. září 2015. Stojím v Praze na Florenci a nejistě se rozhoduji, zda se mám na projekt do Makedonie vydat, nebo ne. Se mnou jsou tu ještě další lidi, které znám sotva pár minut - Petra, Kačka, Monča a její přítel. Abyste rozuměli, podle médií je teď údajně jihovýchodní Evropa přecpaná uprchlíky a ministerstvo zahraničních věcí nám tak nějak taktně naznačilo, že se českým občanům cesta do Makedonie úplně nedoporučuje. A navíc dálkovým autobusem, jehož trasa vede přes země nejvíce postižené uprchlickou krizí - Maďarsko, Chorvatsko a Srbsko. "Holky neblbněte, vždyť se do tý Makedonie můžete vydat i za měsíc, to už třeba bude klid" snaží se nám cestu rozmluvit Moniky přítel. Jo, jeho argumenty zní celkem rozumně, říkám si. Asi z toho fakt vycouvám, nechce se mi riskovat, že se pak nedostanu zpátky do Česka. "Mně je to jedno, já prostě jedu!" stojí si za svým Kačka, zatímco my s Mončou stále váhavě přešlapujeme. "Hele když nic, tak si aspoň vyfotím uprchlíky z autobusu" prohlašuje odvážně Petra a nastupuje do autobusu. Nakonec ji všichni následujeme.


Zpětně jsem vděčná za to, že jsem se nechala přemluvit a do toho autobusu nastoupila, i když už jsem byla vážně rozhodnutá, že zůstávám. Možná tomu nebudete věřit, ale po cestě jsme nepotkali jediného uprchlíka. Takže si zapisuju, don't trust the media! Dlouhé kontroly na hranicích sice dokážou celkem zkomplikovat cestu, ale pokud se prokážete českým pasem, celníci nad vámi mávnou rukou a dál se o vás nestarají. Do Skopje jsme dokonce dorazili dříve, než se předpokládalo. Přivítalo nás krásné prosluněné počasí, na které v Česku začátkem podzimu rozhodně nejsme zvyklí. Ve Skopje jsme strávili pár hodin různými organizačními záležitostmi a poté nasedli na další spoj, který nás dovezl na místo konání projektu.


Bitola je druhé největší makedonské město, nachází se na samotném jihu země a najdeme v něm i pozůstatky řecké architektury. Během tříhodinové cesty ze Skopje do Bitoly zjišťuji, že Makedonie je celkem hornatá země plná přírodních krás a zajímavých městeček. Po příjezdu do Bitoly nacházíme hostel celkem rychle, protože se nachází nedaleko nádraží. Z venku vypadá nic moc, ale když po chvilce spatřím pokoje uvnitř, naprosto žasnu. Pokoje jak ve tříhvězdičkovém hotelu, s vlastní koupelnou, záchodem a dokonce i plazmovou televizí. Zjišťuji, že jsem na pokoji zatím sama, protože moje rumunská spolubydlící ještě nedorazila. Seznamuji se postupně s těmi, co už stačili dorazit a s překvapením se znovu shledávám s Bojanem, kterého jsem už poznala na projektu v Chorvatsku. Večer se dozvídám, že rumunský tým má nějaké problémy na hranicích, a tak dorazí nejdříve další den ráno. To znamená, že ten úžasný pokoj mám zatím sama pro sebe, raduji se.


Druhý den ráno se konečně shledáváme i s Rumuny, takže celý mezinárodní tým, složený ze Španělů, Čechů, Turků, Maďarů, Chorvatů, Srbů, Makedonců a Francouzů, je již kompletní. Celkem nás je tu kolem padesáti, což je zatím největší skupina, jakou jsem na projektu zažila. Ty jména mi daly pěkně zabrat :D První den trávíme hraním různých "name games" a také teambuildingem. Nejvíce si rozumím tradičně se Srby, ani nevím proč, ale prostě Srbsko je moje srdcovka. Moje spolubydlící se jmenuje Maria a je stará stejně jako já, takže patříme mezi nejmladší účastníky. Perfektně si rozumíme, máme i podobné životní příběhy, takže to byl zase prostě osud, že jsem měla na pokoji někoho takového :))

Možná bych také mohla zmínit něco málo o tématu. "Upcycle For Better Lifecycle" propaguje upcycklaci, což rozhodně není to samé jako recyklace. Začínáte se v těch "cyklacích" ztrácet? Tak tedy, recyklace používá ke zpracování odpadu chemických metod, zatímco upcyklace znamená povýšení odpadu na něco užitečného. Z prázdných kapslí od kávy tak může vzniknout krásný šperk, z kartonu od mléka peněženka a ze starých novin a časopisů zase kabelka. Fantazii se meze nekladou. Náš program tak probíhal třeba v rámci kreativních workshopů, při kterých jsme z odpadů vytvářeli cokoliv nás napadlo. Čekala nás také City Game, která probíhá ve stylu poznávání makedonských barů a hospod, které nějakým způsobem "upcyklují" (tzn., že mají třeba stoly z použitých dřevěných palet).

„To travel is to live“ aneb jak bylo na projektu v Chorvatsku

29. july 2015 at 15:33 | Lea Jennifer
Jak mnoho z vás ví, poslední rok se docela dost věnuji Erasmus projektům. A ani v létě jsem nezůstala pozadu. Projekt "Live Healthy, Be Wealthy" se konal na začátku července v Chorvatsku za účasti Česka, Finska, Bulharska, Itálie a samozřejmě Chorvatska. Téma bylo zdravý životní styl a sport, což pro mě byla tak trochu výzva, protože do teď jsem jezdila jenom na projekty s humanitním zaměřením. Jela jsem opět přes organizaci Tmelník (najdete také na Facebooku), kterou všem moc a moc doporučuji, protože mi připadá, že oproti jiným organizacím se o účastníky opravdu stará.


Moje cesta začala 6. července ve čtyři ráno, kdy jsem nasedla na vlak do Prahy vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Sraz jsme měli na hlavním nádraží a mělo nás být celkem pět. Pátý člen skupiny Petr se k nám ale přidal až v Břeclavi. Výhodou Tmelníku je, že často zajišťuje pro účastníky projektů společnou dopravu minibusem, takže se nemusí o cestu vůbec starat. Normálně to totiž probíhá tak, že když vás na projekt vyberou, zařizujete si celou cestu sami (následně jsou vám peníze za cestu proplaceny). Jinak bych také ráda zdůraznila, že tyto projekty jsou zcela zdarma (pro členy Evropské Unie).

Když jsem se po tříhodinové cestě ocitla v Praze na místě našeho srazu, tak jsem zjistila, že tam stojím jediná. A to jsem si nezapomněla připočítat desetiminutové zpoždění. Až po chvíli jsem zaregistrovala podobně zmatenou slečnu kousek ode mě, s kufrem a balíkem vod. Tyhle momenty na projektech ze srdce nenávidím a zároveň zbožňuju, nikdy totiž dopředu nevíte, koho vlastně čekat. Měla jsem ale štěstí, jako vždycky. V Praze jsme se nakonec sešli čtyři, z toho tři osmnáctileté holky a jeden pětadvacetiletý kluk. Řidičem našeho minibusu byl hlavní šéf Tmelníku, jak jsme se později dozvěděli. Z Prahy s námi vyjeli ještě dva Slováci, kteří byli na projektu pro změnu v Česku, a tak jsme je po cestě vysadili v Bratislavě.

Cesta probíhala v pohodě, ale protože jsme se zdrželi ještě zajížďkou do Břeclavi a do Bratislavy, dorazili jsme nakonec do Chorvatska jako poslední. Po příjezdu jsme zjistili, že nás je 20 holek a jen 4 kluci, takže docela silná holčičí převaha. Ubytování bylo v docela pěkném penzionu, poblíž byl i bazén a hlavně krásná příroda :) Na pokoje jsme byli rozděleni tak, aby nikdo nebyl se stejnou národností. Já jsem bydlela se Siiri z Finska, Sarou z Itálie a Julií z Bulharska.


Celý projekt bylo slunečné počasí, takže jsme většinu času trávili venku. Prvních pár dní jsme se věnovali převážně teambuildingu a poznávání okolí. Absolvovali jsme City Bound, což je hra zaměřená na orientaci a komunikaci s místními lidmi. V rámci této hry jsme byli rozděleni do týmů a plnili úkoly jako "kiss a girl/boy from this city", "find hard-boiled egg" nebo "work as a volunteer in a local pub". V rámci programu jsme si taky často vyzkoušeli nějakou challenge, jako třeba balancování poslepu na laně nebo hiking. Občas jsme také měli šanci pracovat v národních týmech, třeba při přípravě prezentací o našich zemích. Vyzkoušeli jsme si i jaké to je vymyslet a naplánovat projekt v rámci Erasmus+.


Jak už to tak bývá, párty byla skoro každou noc a obvykle se protáhla až do rána. Nesměla chybět také Intercultural Night, při které padly litry balkánského nápoje zvaného rakija, ale také třeba flaška medoviny nebo italské víno. A můj nejsilnější okamžik? Jednu noc jsme vzali deky a šli na louku pozorovat hvězdy. Ta atmosféra chorvatského venkova ve společnosti mých mezinárodních přátel byla prostě nezapomenutelná.

Asi nemusím vysvětlovat že loučení s tímhle super týmem bylo fakt těžký. Strávili jsme společně devět nezapomenutelných dní a vytvořili úžasný pouto. A aby toho nebylo málo, pro změnu jsem si tam zapomněla foťák, takže přece jenom nějaká oběť padla (v Srbsku to byly žabky, v Německu legíny atd.). No a teď plánuju, kam zase vyrazím příště :)

6 DŮVODŮ, PROČ JET:

1) Poznáš spoustu inspirativních lidí, kteří tě můžou do budoucna motivovat
2) Poznáš nová místa
3) Procvičíš si angličtinu a možná i jiné jazyky
4) Navážeš nové kontakty a získáš nové přátele
5) Získáš zkušenosti a Youthpass, který ti může pomoct získat práci tvých snů
6) Neformálně se vzděláváš a navíc zdarma

JAK SE NA TAKOVÝ PROJEKT DOSTAT?

Nejsnažší je to přes organizaci, například právě Tmelník. Existuje jich ale celá řada, stačí hledat na internetu nebo na Facebooku. Štěstí můžeš zkusit také na portálu Salto Youth, který shromažďuje všechny dostupné projekty.

Při jedné z teambuildingových aktivit.

Hra určená k tomu, abychom si zapamatovali jména ostatních.

Při ochutnávce vína v místní vinárně.

A náš neúplný český tým při prezentaci :)
-

Procestuj celou Evropu úplně ZADARMO!

22. may 2015 at 10:41 | Lea Jennifer

Láká tě cestování a poznávání nových kultur? Mám pro tebe tip, jak můžeš procestovat Evropu téměř zadarmo!
Dovolená s rodiči už tě přestala bavit, ale přesto bys ráda vyrazila na pár dní do zahraničí. Jenže tvoje peněženka zeje prázdnotou. Co teď? Tvoje situace není zdaleka tak ztracená, jak si myslíš. Díky členství v Evropské unii máš možnost zapojit se do projektů Mládeže v akci, které se konají v různých zemích po celé Evropě. Ať už tě lákají hory nebo spíš moře, určitě si vybereš a navíc ještě potkáš své vrstevníky z ostatních evropských zemí. A nejlepší na tom je, že tě to nebude stát ani korunu. Veškeré náklady na cestu ti budou proplaceny, ubytování i se stravou je také zdarma!

V Česku existuje několik organizací, které tyto projekty nabízejí (přes ně se můžeš na projekt přihlásit). Podmínkou je, aby ses uměla domluvit anglicky. Nemusíš mluvit plynule, stačí alespoň základní znalost. Co se týče věku, omezení je různé. Na některé projekty můžeš vyrazit už od třinácti let, na některé zase až od osmnácti. Další podmínkou je vyplnit přihlášku a zaslat jí na email organizace.

Sama už jsem díky těmto projektům byla v Německu, Litvě nebo Francii a v červnu se zase chystám do Srbska. Je jen na tobě, jaký projekt a jaká země tě zaujme. Témata projektů jsou různorodá, od zdravého životního stylu po různá sociální nebo environmentální témata. Zkušenost je to určitě zajímavá, můžeš si to napsat do životopisu a zaujmout tím při pohovoru na vysokou školu.

U jakých organizací se na projekty můžeš přihlásit? Jde většinou o různé neziskovky. V České republice je jich celá řada. Z těch nejznámějších je to například Tmelník (www.tmelnik.cz), Together Czech Republic (www.network-together.eu) nebo Change it! (change-it.cz). S těmito třemi organizacemi mám i já sama zkušenost. Aktuální projekty můžeš najít i na jejich facebookových stránkách. Je jich ale mnohem více, stačí zapátrat na internetu.

Baví tě jazyky? Tohle jsou povolání pro tebe!

6. december 2014 at 22:01 | Lea Jennifer
travel the world

Možná právě teď stojíš před důležitým životním rozhodnutím - co z tebe jednou bude.

Nabídka povolání je v dnešní době velmi rozmanitá, a tak není divu, že většina studentů má s výběrem problém. Rozhodování však musíš brát zodpovědně. Důležité je si zjistit, zda má daný obor perspektivu a zda nebudeš mít problém najít práci. Například s takovými psychology se v poslední době doslova "roztrhl pytel" a jen minimum z nich najde uplatnění. Já jsem pro tebe vybrala ty povolání, u kterých je potřeba znát cizí jazyky. Pokud ti jdou a vyznáš se v nich, možná si zde vybereš!

Pracovnice v cestovní kanceláři

Miluješ cestování a jsi komunikativní? Pak je tahle práce stvořená přímo pro tebe! Důležité je být zodpovědná a mít v sobě určité organizační schopnosti. Ideální by bylo, kdybys měla vystudovaný cestovní ruch nebo podobný obor. Abys každému dokázala poradit s výběrem té nejlepší dovolené pro něj, musíš být také velmi trpělivá.

Animátorka v hotelovém resortu

Předpokladem k této práci je samozřejmě kladný vztah k dětem. Kdo by si ale nepřál strávit celou letní sezónu u moře a ještě za to být placený! :-) Jako animátorka bys měla mít schopnost děti nadchnout a motivovat k činnosti (mnoho z nich bude znuděno z dovolené s rodiči). Dobré je, pokud jsi rozený vůdce a jde z tebe respekt. Při této práci si můžeš skvěle procvičit cizí jazyk a ani u toho nemusíš koukat do učebnice.

Tlumočnice

Jestliže ráda pracuješ s lidmi a nebojíš se veřejného vystupování, je tahle práce pro tebe přímo stvořená. Podmínkou je ovládat daný cizí jazyk stejně dobře, jako svůj mateřský jazyk. Umění tlumočit je sice docela složitá věc, ale pokud do toho dáš úsilí, určitě se to zvládneš naučit. Díky této práci se navíc podíváš na zajímavá místa po celém světě a poznáš nové kultury.

Do it yourself - Skittles wish bottle

20. february 2013 at 9:19 | Lea Jennifer
Po nekonečném prohlížení weheartit.com jsem se rozhodla, že alespoň jeden menší dárek pro svého přítele k Valentýnu bych mohla vyrobit. Sice se mi do toho moc nechtělo, protože nejsem moc zručná na ruční práce, ale jak jinak dokázat lásku, že? :D Nevěděla jsem, co hledám ani co z toho nakonec bude. Jediné co jsem si stanovila je, že by daný dárek měl být k jídlu. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla pro Skittles, jeho oblíbené bonbónky :) A co že z toho nakonec vylezlo?


Nesmějte se, fakt nejsem na tuhle ruční výrobu dobrá :D Kromě tří velkých pytlíků Skittles, je ve sklenici ještě 10 srulovaných lístečků - poukazů, na různé službičky ode mě (například masáž apod.) 3:) Přítel měl radost a já mám zase od tvůrčích chvilek na dlouhou dobu pokoj :)

Taneční nemusejí být pohroma!

21. october 2012 at 12:33 | Lea Jennifer

S příchodem podzimu nenastává jen začátek nového školního roku, ale pro mnohé z nás také taneční kurzy.
Pro některé dívky je to příležitost zjistit, že otrhané džíny a tenisky mohou klidně vyměnit za šaty a slušet jim to bude pořád, ne-li víc. Čekají tě "taneční" také, ale máš ohledně nich spoustu otázek? Rozhodně se za to nestyď, je to pro tebe úplně nová věc a je jasné, že pomalu ještě ani nevíš, do čeho jdeš. Připravila jsem pro tebe odpovědi na deset nejčastějších otázek, které nám čtenářky píší do poraden.

1) Co když to nebudu umět?

V pořádku, od toho taneční kurzy jsou. Pořadatelé počítají s tím, že budou pracovat se začátečníky a že většina z nich se s takovouto zkušeností setkává poprvé. Naučí tě základní kroky k nejznámějším tancům i pravidla slušného chování ve společnosti. Neuškodí, když si budeš přes týden opakovat kroky, které jste se již učili, protože čím bude druhů tanců přibývat, tím hůře si je budeš pamatovat.

2) Nemám tanečního partnera. Můžu chodit i tak?

I s tím se na "tanečních" počítá. Pokud nikde na přihlášce nebylo výslovně uvedeno, že se mohou přihlašovat pouze páry, nemusíš si s partnerem lámat hlavu. Stejně jako ty, i někteří kluci to raději nechají osudu, nebo zkrátka nemají nikoho, s kým by mohli jít, a tak si tam jistě brzy někoho do páru najdeš (případně budete rozděleni). V mnohých kurzech ale ani to není pravidlem a v rámci seznámení se s ostatními budou páry neustále prohazovat. S tím mám osobní zkušenost, na mých tanečních jsem s žádným klukem netancovala déle, jak dva tance ;)

Free hugs aneb objímání cízích lidí pro radost

24. july 2012 at 9:09 | Lea Jennifer

Možná už i ty jsi měla možnost shlédnout video nebo dokonce naživo akci, které nese jméno "Free hugs" čili Objetí zdarma. Parta mladých lidí, většinou studentů, pobíhá s transparenty "Free hugs" po ulicích, a objímají všechny, kteří o to projeví zájem. Že je divné objímat cizí lidi? Možná tě překfvapí, že to nedělají to za účelem zisku. Objímají jen tak, pro radost.

O vzniku Free hugs

Poprvé se o této akci psalo v roce 2004. Největší rozjezd pak zažila o dva roky později, kdy si jí na Youtube začlo všímat stále více lidí. A komu že se nápad Free hugs zrodil v hlavě? Právě v roce 2004 přiletěl do Sydney Juan Mann. Obyčejný chlapík, v té chvíli docela smutný. Před sebou spatřil šťastné příbuzné, kteří se objímali. On ale neměl koho obejmout, a tak si prostě napsal na ceduli nápis FREE HUGS a stoupl si doprostřed nejrušnější ulice v Sydney. Váže se k tomu další příběh, který pravý, že k Juanovi v tu chvíli přišla jakási stařenka a řekla mu, že jí ten den ráno zemřel pes a že je to přesně rok, co při autonehodě zemřela její dcera. Oba se objali a začali se přidávat ostatní lidé. Perličkou je, že akce Free hugs se zpočátku sydneyské polici vůbec nelíbila a dokonce ji zakázala. Petice, ve které se objevilo přes 10 tisíc podpisů, je ale přesvědčila, aby svůj zákaz zrušili.

Přijímačky 2012 - Jak to na nich vypadalo?

20. may 2012 at 21:24 | Lea Jennifer
Takhle jsem se vymódila do slušnýho :D

Vzbudila jsem se docela s příjemným pocitem. Konečně je tu ten den, na který čekám tak dlouho. Konečně si můžu jít vybojovat vstupenku na mojí vysněnou školu. Konečně! Venku svítilo sluníčko, což mi hned dodalo dobrou náladu. Do přijímaček mi zbývaly asi tři hodiny, takže zatím jsem si ještě úplně neuvědomovala, jak moc mi na tom záleží a že už je to opravdu tady. Možná také proto, že střední škola, na kterou jsem si podala druhou přihlášku, mě již přijala, takže jsem přece jenom měla nějakou tu vnitřní jistotu. A samozřejmě jsem nezapomněla vstát pravou nohou, to přece nosí štěstí! :)

Řekni nudě STOP díky Youtube dokumentům!

3. march 2012 at 11:31 | Lea Jennifer
Zimní večery jsou nudné a zdlouhavé. Na Facebooku to mimo statusy "nuda, napište někdo" taky zrovna nežije, ven jít nemůžeš a nejraději bys zalezla hluboko pod deku s šálkem teplého kakaa a nějakým dobrým filmem. Jenže už i ty filmy máš shlídlé skrz na skrz. Co takhle spojit zábavné s užitečným? Že ti dokumenty nic neříkají? Tohle ale nejsou ty nudné několikahodinové filmy plné odborných slov. Seznam se s Youtube dokumenty!


24. července 2010. Pro tebe nejspíš obyčejný den. Těžko už si vybavíš, co si zrovna dělala. 80 000 uživatelů Youtube si to ale vybaví naprosto přesně. Každý z nich totiž natáčel svůj život během jednoho dne. Režisér Kevin Macdonald pak vybral několik set klipů a vytvořil z nich devadesátiminutový dokument. Celkem obdržel 4 500 hodin videa ze 197 zemí. Název toho experimentálního filmu je Život v jednom dni. Světová premiéra proběhla před rokem na festivalu Sundance a bylo na ni pozváno i 26 tvůrců nejzajímavějších klipů. Zároveň byli všichni přispěvatelé, jejichž klip se v dokumentu objevil, zmíněni v závěrečných titulkách.

Založ si i ty svou krabičku vzpomínek!

5. february 2012 at 12:38 | Lea Jennifer

Možná právě teď prožíváš nejkrásnější období svého života. A to možná také jednoho dne skončí. Místo toho, abys teď začala nalhávat sama sobě, že ne, se raději porozhlédni po nějaké pěkné krabici. Vždyť vzpomínky nám navždycky zůstanou! Již název velmi dobře napovídá, co to vlastně taková krabička vzpomínek je. Nemusí to být nutně krabička, určitě si vystačíš i s prázdným šuplíkem nebo ozdobnou dárkovou taštičkou. Než se pustíš do hledání věcí, které si do ní uschováš, nezapomeň si krabičku také originálně vyzdobit. K tomu ti dopomohou kousky barevného balicího papíru, nálepky, korálky, knoflíky nebo třeba barevné zvýrazňovače.
 
 

Advertisement