O prosluněné Makedonii a proč už nevěřím médiím.

12. october 2015 at 11:12 | Lea Jennifer |  Free time

Konečně přináším očekávaný report z mého zářijového projektu Erasmus+ v Makedonii, který se konal od 19. do 28.září. Můj v pořadí pátý projekt byl opět s Tmelníkem a bylo to tak trochu last minute, protože jsem se o projektu dozvěděla asi týden před samotným odjezdem. O to víc jsem si ho užila!

Je sobota, 19. září 2015. Stojím v Praze na Florenci a nejistě se rozhoduji, zda se mám na projekt do Makedonie vydat, nebo ne. Se mnou jsou tu ještě další lidi, které znám sotva pár minut - Petra, Kačka, Monča a její přítel. Abyste rozuměli, podle médií je teď údajně jihovýchodní Evropa přecpaná uprchlíky a ministerstvo zahraničních věcí nám tak nějak taktně naznačilo, že se českým občanům cesta do Makedonie úplně nedoporučuje. A navíc dálkovým autobusem, jehož trasa vede přes země nejvíce postižené uprchlickou krizí - Maďarsko, Chorvatsko a Srbsko. "Holky neblbněte, vždyť se do tý Makedonie můžete vydat i za měsíc, to už třeba bude klid" snaží se nám cestu rozmluvit Moniky přítel. Jo, jeho argumenty zní celkem rozumně, říkám si. Asi z toho fakt vycouvám, nechce se mi riskovat, že se pak nedostanu zpátky do Česka. "Mně je to jedno, já prostě jedu!" stojí si za svým Kačka, zatímco my s Mončou stále váhavě přešlapujeme. "Hele když nic, tak si aspoň vyfotím uprchlíky z autobusu" prohlašuje odvážně Petra a nastupuje do autobusu. Nakonec ji všichni následujeme.


Zpětně jsem vděčná za to, že jsem se nechala přemluvit a do toho autobusu nastoupila, i když už jsem byla vážně rozhodnutá, že zůstávám. Možná tomu nebudete věřit, ale po cestě jsme nepotkali jediného uprchlíka. Takže si zapisuju, don't trust the media! Dlouhé kontroly na hranicích sice dokážou celkem zkomplikovat cestu, ale pokud se prokážete českým pasem, celníci nad vámi mávnou rukou a dál se o vás nestarají. Do Skopje jsme dokonce dorazili dříve, než se předpokládalo. Přivítalo nás krásné prosluněné počasí, na které v Česku začátkem podzimu rozhodně nejsme zvyklí. Ve Skopje jsme strávili pár hodin různými organizačními záležitostmi a poté nasedli na další spoj, který nás dovezl na místo konání projektu.


Bitola je druhé největší makedonské město, nachází se na samotném jihu země a najdeme v něm i pozůstatky řecké architektury. Během tříhodinové cesty ze Skopje do Bitoly zjišťuji, že Makedonie je celkem hornatá země plná přírodních krás a zajímavých městeček. Po příjezdu do Bitoly nacházíme hostel celkem rychle, protože se nachází nedaleko nádraží. Z venku vypadá nic moc, ale když po chvilce spatřím pokoje uvnitř, naprosto žasnu. Pokoje jak ve tříhvězdičkovém hotelu, s vlastní koupelnou, záchodem a dokonce i plazmovou televizí. Zjišťuji, že jsem na pokoji zatím sama, protože moje rumunská spolubydlící ještě nedorazila. Seznamuji se postupně s těmi, co už stačili dorazit a s překvapením se znovu shledávám s Bojanem, kterého jsem už poznala na projektu v Chorvatsku. Večer se dozvídám, že rumunský tým má nějaké problémy na hranicích, a tak dorazí nejdříve další den ráno. To znamená, že ten úžasný pokoj mám zatím sama pro sebe, raduji se.


Druhý den ráno se konečně shledáváme i s Rumuny, takže celý mezinárodní tým, složený ze Španělů, Čechů, Turků, Maďarů, Chorvatů, Srbů, Makedonců a Francouzů, je již kompletní. Celkem nás je tu kolem padesáti, což je zatím největší skupina, jakou jsem na projektu zažila. Ty jména mi daly pěkně zabrat :D První den trávíme hraním různých "name games" a také teambuildingem. Nejvíce si rozumím tradičně se Srby, ani nevím proč, ale prostě Srbsko je moje srdcovka. Moje spolubydlící se jmenuje Maria a je stará stejně jako já, takže patříme mezi nejmladší účastníky. Perfektně si rozumíme, máme i podobné životní příběhy, takže to byl zase prostě osud, že jsem měla na pokoji někoho takového :))

Možná bych také mohla zmínit něco málo o tématu. "Upcycle For Better Lifecycle" propaguje upcycklaci, což rozhodně není to samé jako recyklace. Začínáte se v těch "cyklacích" ztrácet? Tak tedy, recyklace používá ke zpracování odpadu chemických metod, zatímco upcyklace znamená povýšení odpadu na něco užitečného. Z prázdných kapslí od kávy tak může vzniknout krásný šperk, z kartonu od mléka peněženka a ze starých novin a časopisů zase kabelka. Fantazii se meze nekladou. Náš program tak probíhal třeba v rámci kreativních workshopů, při kterých jsme z odpadů vytvářeli cokoliv nás napadlo. Čekala nás také City Game, která probíhá ve stylu poznávání makedonských barů a hospod, které nějakým způsobem "upcyklují" (tzn., že mají třeba stoly z použitých dřevěných palet).



Nesmím opomenout ani Intercultural Night, která byla rozdělená do dvou večerů kvůli velkému počtu přítomných zemí. Navíc probíhala tak trochu netradičně. Každý národ si vylosoval zemi, kterou bude reprezentovat. Znamenalo to zjistit si co nejvíc informací a promyslet "stereotypes", které by se daly zahrát ve scénce. Český tým si vylosoval Chorvatsko, což se nám nejdříve zdálo super, ale ve finále jsme vlastně nevěděli, jak by se tahle nám dobře známá země dala zahrát. A tak jsme se nakonec prostě převlíkly do plavek, natáhly si na zem ručníky a válely se u moře J Nás měli za úkol reprezentovat Španělé, kteří jsou české nátuře celkem vzdálení. Zvládli to ale se ctí, oblékli si sandály s ponožkami a pili pivo :D


V rámci projektu jsme stihli také navštívit právě probíhající mezinárodní filmový festival, na který jsme dostali vstupenky zdarma, a tak jsme měli tu čest projít se po makedonském červeném koberci. Podívali jsme se také do nejvýše položeného makedonského města (Kruševo), kde nám ale počasí nepřálo. Večery jsme trávili různě, převážně ale v makedonských klubech. Na Makedonii je fajn, že je tam všechno dost levný. Dost, jako vážně dost. Třeba celou pizzu jsem si koupila v přepočtu za 30 korun. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem pak půlku pizzy věnovala toulajícímu se psovi (dobře, možná mi jí prostě ukradl).


Poslední den jsme strávili ve Skopje. To město je fakt nádherné, něco takového bych prostě v Makedonii nečekala. Hodně je tady znát vliv blízkého Řecka, ale zároveň to město má takovou svou zvláštní identitu, která se těžko popisuje. Všude visí vlajky s makedonským sluncem, jednu jsem si taky na památku koupila. No vážně, kdo v Evropě má hezčí vlajku, než právě Makedonie? J Své poslední makedonské denáry jsem se rozhodla utratit v nedalekém supermarketu. V přepočtu za necelou stovku jsem udělala nákup ve dvou taškách, jídlo mi vystačilo na celou cestu zpátky. Vážně, já chci žít v Makedonii, je tam slunce a levno :D



Cesta zpátky byla zdlouhavá. Přímý bus do Prahy totiž nejezdí tak často, takže jsme se nejdřív vydali ze Skopje do Vídně. Tam jsme strávili pár hodin pobíháním v metru a relaxem v nedalekém nákupním centru. Z Vídně potom Prahy a já ještě v devět večer z Prahy do Budějc. Sečteno, podtrženo, na cestě zpátky jsem strávila 38 hodin. Ale Makedonie za to stála!
 

2 people judged this article.

Comments

1 V. V. | 12. october 2015 at 21:56 | React

Ty jo Makedonie, to zní super! :-)  :-)

2 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 12. october 2015 at 22:00 | React

[1]: Řekla jsem si, že jinak bych se tam asi nevydala, tak aspoň s Erasmem :))

3 Lucie Lucie | 12. october 2015 at 22:03 | React

Kolik zemí už jsi takhle procestovala? :-D

4 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 12. october 2015 at 22:11 | React

[3]: Celkem šest :)

5 Sarah Sarah | 13. october 2015 at 21:28 | React

To je boží :-)

6 Áďa Medková Áďa Medková | 17. january 2016 at 15:30 | React

To je úžasný a takový motivační! :-)

7 Mart1ina Mart1ina | Email | Web | 31. january 2016 at 10:00 | React

V Makedonii jsem sice nikdy nebyla, ale vypadá to fajn ;-)

8 eAnkety eAnkety | Web | 21. august 2016 at 22:52 | React

Hlasuj u mně v anketě a dostaň MĚSÍČNÍ reklamu na svůj blog u mně v menu! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement