October 2015

O prosluněné Makedonii a proč už nevěřím médiím.

12. october 2015 at 11:12 | Lea Jennifer |  Free time

Konečně přináším očekávaný report z mého zářijového projektu Erasmus+ v Makedonii, který se konal od 19. do 28.září. Můj v pořadí pátý projekt byl opět s Tmelníkem a bylo to tak trochu last minute, protože jsem se o projektu dozvěděla asi týden před samotným odjezdem. O to víc jsem si ho užila!

Je sobota, 19. září 2015. Stojím v Praze na Florenci a nejistě se rozhoduji, zda se mám na projekt do Makedonie vydat, nebo ne. Se mnou jsou tu ještě další lidi, které znám sotva pár minut - Petra, Kačka, Monča a její přítel. Abyste rozuměli, podle médií je teď údajně jihovýchodní Evropa přecpaná uprchlíky a ministerstvo zahraničních věcí nám tak nějak taktně naznačilo, že se českým občanům cesta do Makedonie úplně nedoporučuje. A navíc dálkovým autobusem, jehož trasa vede přes země nejvíce postižené uprchlickou krizí - Maďarsko, Chorvatsko a Srbsko. "Holky neblbněte, vždyť se do tý Makedonie můžete vydat i za měsíc, to už třeba bude klid" snaží se nám cestu rozmluvit Moniky přítel. Jo, jeho argumenty zní celkem rozumně, říkám si. Asi z toho fakt vycouvám, nechce se mi riskovat, že se pak nedostanu zpátky do Česka. "Mně je to jedno, já prostě jedu!" stojí si za svým Kačka, zatímco my s Mončou stále váhavě přešlapujeme. "Hele když nic, tak si aspoň vyfotím uprchlíky z autobusu" prohlašuje odvážně Petra a nastupuje do autobusu. Nakonec ji všichni následujeme.


Zpětně jsem vděčná za to, že jsem se nechala přemluvit a do toho autobusu nastoupila, i když už jsem byla vážně rozhodnutá, že zůstávám. Možná tomu nebudete věřit, ale po cestě jsme nepotkali jediného uprchlíka. Takže si zapisuju, don't trust the media! Dlouhé kontroly na hranicích sice dokážou celkem zkomplikovat cestu, ale pokud se prokážete českým pasem, celníci nad vámi mávnou rukou a dál se o vás nestarají. Do Skopje jsme dokonce dorazili dříve, než se předpokládalo. Přivítalo nás krásné prosluněné počasí, na které v Česku začátkem podzimu rozhodně nejsme zvyklí. Ve Skopje jsme strávili pár hodin různými organizačními záležitostmi a poté nasedli na další spoj, který nás dovezl na místo konání projektu.


Bitola je druhé největší makedonské město, nachází se na samotném jihu země a najdeme v něm i pozůstatky řecké architektury. Během tříhodinové cesty ze Skopje do Bitoly zjišťuji, že Makedonie je celkem hornatá země plná přírodních krás a zajímavých městeček. Po příjezdu do Bitoly nacházíme hostel celkem rychle, protože se nachází nedaleko nádraží. Z venku vypadá nic moc, ale když po chvilce spatřím pokoje uvnitř, naprosto žasnu. Pokoje jak ve tříhvězdičkovém hotelu, s vlastní koupelnou, záchodem a dokonce i plazmovou televizí. Zjišťuji, že jsem na pokoji zatím sama, protože moje rumunská spolubydlící ještě nedorazila. Seznamuji se postupně s těmi, co už stačili dorazit a s překvapením se znovu shledávám s Bojanem, kterého jsem už poznala na projektu v Chorvatsku. Večer se dozvídám, že rumunský tým má nějaké problémy na hranicích, a tak dorazí nejdříve další den ráno. To znamená, že ten úžasný pokoj mám zatím sama pro sebe, raduji se.


Druhý den ráno se konečně shledáváme i s Rumuny, takže celý mezinárodní tým, složený ze Španělů, Čechů, Turků, Maďarů, Chorvatů, Srbů, Makedonců a Francouzů, je již kompletní. Celkem nás je tu kolem padesáti, což je zatím největší skupina, jakou jsem na projektu zažila. Ty jména mi daly pěkně zabrat :D První den trávíme hraním různých "name games" a také teambuildingem. Nejvíce si rozumím tradičně se Srby, ani nevím proč, ale prostě Srbsko je moje srdcovka. Moje spolubydlící se jmenuje Maria a je stará stejně jako já, takže patříme mezi nejmladší účastníky. Perfektně si rozumíme, máme i podobné životní příběhy, takže to byl zase prostě osud, že jsem měla na pokoji někoho takového :))

Možná bych také mohla zmínit něco málo o tématu. "Upcycle For Better Lifecycle" propaguje upcycklaci, což rozhodně není to samé jako recyklace. Začínáte se v těch "cyklacích" ztrácet? Tak tedy, recyklace používá ke zpracování odpadu chemických metod, zatímco upcyklace znamená povýšení odpadu na něco užitečného. Z prázdných kapslí od kávy tak může vzniknout krásný šperk, z kartonu od mléka peněženka a ze starých novin a časopisů zase kabelka. Fantazii se meze nekladou. Náš program tak probíhal třeba v rámci kreativních workshopů, při kterých jsme z odpadů vytvářeli cokoliv nás napadlo. Čekala nás také City Game, která probíhá ve stylu poznávání makedonských barů a hospod, které nějakým způsobem "upcyklují" (tzn., že mají třeba stoly z použitých dřevěných palet).