December 2011

Chceš, aby svět znal tvé jméno?

27. december 2011 at 18:34 | Lea Jennifer |  Free time

Myslím, že není člověk, kterého by nelákala představa, ve které je slavným umělcem/spisovatelem /sportovcem a jeho jméno se děti učí ve školách. Ale upřímně a bez iluzí - komu z nás se to poštěstí? S velkou pílí možná tak jednomu ze sta. Nevěš hlavu, mám pro tebe totiž pár tipů, pomocí kterých můžeš sladkou chuť slávy alespoň v menší míře okusit.

Začnu tím nejznámějším a stále dokola omílaným - blogováním. Hlavní výhody? Je to zdarma a zvládne to každý. Hlavní nevýhody? Jenom českých blogů existuje přes jeden milion. Což logicky znamená, že v tomto odvětví je celkem těžké prosadit se. Potřebuješ najít něco, čím ostatní zaujmeš a čím se budeš od zbylé stovky tisíc blogů odlišovat. A to je na tom to nejtěžší. Z vlastní zkušenosti vím, že to zabere spoustu vytrvalosti a času, než se posuneš o stupínek výš. Dobrou volbou jsou různá blogová společenství nebo weby, které tě mezi sebe vezmou a pomohou ti se zviditelnit (např. Autorský klub na Blog.cz nebo možnost psát pro Krásná.cz).

You, me and pikachu!

20. december 2011 at 19:55 | Lea Jennifer

Nepotřebuji někoho, aby se o mě staral,
na to mám své rodiče.
Nepotřebuji někoho, aby mě utěšoval, objímal, rozesmával,
na to mám přítelkyně.
Potřebuji, aby mi někdo každý den říkal,
že jsem výjimečná.
Potřebuji se jen tak někdy k někomu schoulit do náruče,
bez zbytečných slov.
Potřebuji cítit ve své ruce ruku někoho,
kdo mě bude vždy ochraňovat.
Potřebuji být zahrnuta množstvím polibků, jen tak,
bez vysvětlení.
Proto potřebuji tebe! :)

Jak to vypadalo na jednom z posledních koncertů Lunetic Tour 2011 + Aleš Lehký EXKLUZIVNĚ!

14. december 2011 at 18:51 | Lea Jennifer |  Free time


2.12 se v českobudějovickém kulturním domě Beseda konal jeden z posledních koncertů Lunetic Tour 2011. Já jsem měla možnost být u toho a ještě jsem pro tebe vyzpovídala člena kapely, Aleše Lehkého.

Bylo něco málo po šesté odpoledne, když mě před Besedou přivítal Aleš. Už od začátku se choval velmi mile, přátelsky a připadal mi velmi sympatický. Dokonce mi nabídl tykání. S omluvou, že zbytek kapely dělá zvukovou zkoušku jsme usedli k jednomu ze stolů v sále a započali jsme příjemný pokec.


My dreams are becoming reality because of you.

13. december 2011 at 17:37 | Lea Jennifer |  Diary
Ráda odhaluju své nohy. Na zakrývání mám přece jiné části těla.
Ne, vážně. Kdyby všichni zbožňovali právě svoje nohy tak jako já, nebyla by na světě nenávist. Jsem si skoro jistá.
Dneska jsem domů dorazila už ve dvanáct, ale ne že by mě to nějak zvýhodňovalo oproti ostatním. Tři a půl hodiny jsem totiž obětovala seminárce z češtiny, přičemž tématem je Praha. Ano, jen do mě, určitě se vám to zdá jako skvělý téma, o kterým těch třicet stránek klidně napíšete. Taky jsem žila v té iluzi.
Nedělní odpoledne jsem strávila u broučka doma, konečně jsem poznala jeho mámu. Je.. jak to říct.. ale jo, celkem milá. A obdivuju jí, že dokáže šestnáct let trpět broučkovo slabý chvilky, kdy si vylejvá vztek na všechno co se hýbe. Vtip, zase tak hrozné to není, jen ráda přibarvuju :P


Včerejší odpoledne jsem měla fotící náladu a byla jsem kvůli tomu schopná přestěhovat půlku pokoje, jen abych měla na té fotce pěkný pozadí. Why not. Měla bych ale dělat užitečnější věci, než si zaplňovat alba na facebooku a připisovat si k fotkám dojemný citáty o lásce. Měla bych se šprtat španělštinu. Měla bych psát ročníkovou práci z Informatiky. Měla bych posilovat svoje pěkný nohy (ha, prostě se mi líbí!). Měla bych zabalit dárky. Měla bych konečně přepsat rozhovor s Lunetic a poslat to na Krásnou. Měla bych si konečně udělat čas na broučka. Měla bych se učit děják, chemii, fyziku, matiku, bižuli... prostě všechny ty předměty, ze kterých mi vychází 3-4. Poslední dobou to jde se mnou z kopce, ale zamilovaní lidé za to prostě nemůžou. Jen kdyby to ti učitelé tak dokázali pochopit.

Why not, that?

8. december 2011 at 17:45 | Lea Jennifer |  Diary
Tumblr_lvw8jjnphw1qi24huo1_400_large
Jsem přecitlivělá, nevím z čeho.

Možná ze zimy, jako každý rok. To množství sněhu, ze kterého vás bolí oči, jakmile se na něj díváte déle než tři vteřiny. Ty omrzlé ruce, ke kterým vám při sebemenší snaze přimrzají kovové mince na bus. Ty nejdřív "strašně sexy vločky" v mých rudých vlasech, které však při přechodu z tepla do zimy dokáží z mých vlasů okamžitě udělat něco jako nepovodenou paruku. Ty promrzlé, ledově chladné rty, se kterými se nemůžeme ani pořádně políbit na rozloučenou. A to nemluvím o ranním vstávání. Shit, jak já tu zimu nenávidím.

Doufám, že jsem vám nalila optimismus do žil.

Bio styl - módní trend nebo skutečný návrat k přírodě?

3. december 2011 at 14:40 | Lea Jennifer |  Food

Bio trhy, bio plodiny, bio potraviny, bio džusy... bio styl nás začíná obklopovat ze všech stran. Ale proč vlastně?
Od roku 2000 ubývá v Česku i jinde v Evropě lidí, kteří žíjí na venkově. Schválně, zkus si tipnout, kolik procent obyvatel České republiky žije ve městech. Je to alarmujících 70%. Pokud k nim patříš, tak určitě dobře víš, že ve městě není zrovna jednoduché pěstovat si vlastní zeleninu nebo ovoce. Vlastně je to téměř nemožné. Bohužel v obchodech je ovoce a zelenina často v prachbídném stavu a to nemluvím o tom, čím vším a proč jsou nastříkávany. A tak se lidé z měst často uchylují k rázné změně. Bio stylu.