O prosluněné Makedonii a proč už nevěřím médiím.

12. october 2015 at 11:12 | Lea Jennifer |  Free time

Konečně přináším očekávaný report z mého zářijového projektu Erasmus+ v Makedonii, který se konal od 19. do 28.září. Můj v pořadí pátý projekt byl opět s Tmelníkem a bylo to tak trochu last minute, protože jsem se o projektu dozvěděla asi týden před samotným odjezdem. O to víc jsem si ho užila!

Je sobota, 19. září 2015. Stojím v Praze na Florenci a nejistě se rozhoduji, zda se mám na projekt do Makedonie vydat, nebo ne. Se mnou jsou tu ještě další lidi, které znám sotva pár minut - Petra, Kačka, Monča a její přítel. Abyste rozuměli, podle médií je teď údajně jihovýchodní Evropa přecpaná uprchlíky a ministerstvo zahraničních věcí nám tak nějak taktně naznačilo, že se českým občanům cesta do Makedonie úplně nedoporučuje. A navíc dálkovým autobusem, jehož trasa vede přes země nejvíce postižené uprchlickou krizí - Maďarsko, Chorvatsko a Srbsko. "Holky neblbněte, vždyť se do tý Makedonie můžete vydat i za měsíc, to už třeba bude klid" snaží se nám cestu rozmluvit Moniky přítel. Jo, jeho argumenty zní celkem rozumně, říkám si. Asi z toho fakt vycouvám, nechce se mi riskovat, že se pak nedostanu zpátky do Česka. "Mně je to jedno, já prostě jedu!" stojí si za svým Kačka, zatímco my s Mončou stále váhavě přešlapujeme. "Hele když nic, tak si aspoň vyfotím uprchlíky z autobusu" prohlašuje odvážně Petra a nastupuje do autobusu. Nakonec ji všichni následujeme.


Zpětně jsem vděčná za to, že jsem se nechala přemluvit a do toho autobusu nastoupila, i když už jsem byla vážně rozhodnutá, že zůstávám. Možná tomu nebudete věřit, ale po cestě jsme nepotkali jediného uprchlíka. Takže si zapisuju, don't trust the media! Dlouhé kontroly na hranicích sice dokážou celkem zkomplikovat cestu, ale pokud se prokážete českým pasem, celníci nad vámi mávnou rukou a dál se o vás nestarají. Do Skopje jsme dokonce dorazili dříve, než se předpokládalo. Přivítalo nás krásné prosluněné počasí, na které v Česku začátkem podzimu rozhodně nejsme zvyklí. Ve Skopje jsme strávili pár hodin různými organizačními záležitostmi a poté nasedli na další spoj, který nás dovezl na místo konání projektu.


Bitola je druhé největší makedonské město, nachází se na samotném jihu země a najdeme v něm i pozůstatky řecké architektury. Během tříhodinové cesty ze Skopje do Bitoly zjišťuji, že Makedonie je celkem hornatá země plná přírodních krás a zajímavých městeček. Po příjezdu do Bitoly nacházíme hostel celkem rychle, protože se nachází nedaleko nádraží. Z venku vypadá nic moc, ale když po chvilce spatřím pokoje uvnitř, naprosto žasnu. Pokoje jak ve tříhvězdičkovém hotelu, s vlastní koupelnou, záchodem a dokonce i plazmovou televizí. Zjišťuji, že jsem na pokoji zatím sama, protože moje rumunská spolubydlící ještě nedorazila. Seznamuji se postupně s těmi, co už stačili dorazit a s překvapením se znovu shledávám s Bojanem, kterého jsem už poznala na projektu v Chorvatsku. Večer se dozvídám, že rumunský tým má nějaké problémy na hranicích, a tak dorazí nejdříve další den ráno. To znamená, že ten úžasný pokoj mám zatím sama pro sebe, raduji se.


Druhý den ráno se konečně shledáváme i s Rumuny, takže celý mezinárodní tým, složený ze Španělů, Čechů, Turků, Maďarů, Chorvatů, Srbů, Makedonců a Francouzů, je již kompletní. Celkem nás je tu kolem padesáti, což je zatím největší skupina, jakou jsem na projektu zažila. Ty jména mi daly pěkně zabrat :D První den trávíme hraním různých "name games" a také teambuildingem. Nejvíce si rozumím tradičně se Srby, ani nevím proč, ale prostě Srbsko je moje srdcovka. Moje spolubydlící se jmenuje Maria a je stará stejně jako já, takže patříme mezi nejmladší účastníky. Perfektně si rozumíme, máme i podobné životní příběhy, takže to byl zase prostě osud, že jsem měla na pokoji někoho takového :))

Možná bych také mohla zmínit něco málo o tématu. "Upcycle For Better Lifecycle" propaguje upcycklaci, což rozhodně není to samé jako recyklace. Začínáte se v těch "cyklacích" ztrácet? Tak tedy, recyklace používá ke zpracování odpadu chemických metod, zatímco upcyklace znamená povýšení odpadu na něco užitečného. Z prázdných kapslí od kávy tak může vzniknout krásný šperk, z kartonu od mléka peněženka a ze starých novin a časopisů zase kabelka. Fantazii se meze nekladou. Náš program tak probíhal třeba v rámci kreativních workshopů, při kterých jsme z odpadů vytvářeli cokoliv nás napadlo. Čekala nás také City Game, která probíhá ve stylu poznávání makedonských barů a hospod, které nějakým způsobem "upcyklují" (tzn., že mají třeba stoly z použitých dřevěných palet).
 

„To travel is to live“ aneb jak bylo na projektu v Chorvatsku

29. july 2015 at 15:33 | Lea Jennifer |  Free time
Jak mnoho z vás ví, poslední rok se docela dost věnuji Erasmus projektům. A ani v létě jsem nezůstala pozadu. Projekt "Live Healthy, Be Wealthy" se konal na začátku července v Chorvatsku za účasti Česka, Finska, Bulharska, Itálie a samozřejmě Chorvatska. Téma bylo zdravý životní styl a sport, což pro mě byla tak trochu výzva, protože do teď jsem jezdila jenom na projekty s humanitním zaměřením. Jela jsem opět přes organizaci Tmelník (najdete také na Facebooku), kterou všem moc a moc doporučuji, protože mi připadá, že oproti jiným organizacím se o účastníky opravdu stará.


Moje cesta začala 6. července ve čtyři ráno, kdy jsem nasedla na vlak do Prahy vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Sraz jsme měli na hlavním nádraží a mělo nás být celkem pět. Pátý člen skupiny Petr se k nám ale přidal až v Břeclavi. Výhodou Tmelníku je, že často zajišťuje pro účastníky projektů společnou dopravu minibusem, takže se nemusí o cestu vůbec starat. Normálně to totiž probíhá tak, že když vás na projekt vyberou, zařizujete si celou cestu sami (následně jsou vám peníze za cestu proplaceny). Jinak bych také ráda zdůraznila, že tyto projekty jsou zcela zdarma (pro členy Evropské Unie).

Když jsem se po tříhodinové cestě ocitla v Praze na místě našeho srazu, tak jsem zjistila, že tam stojím jediná. A to jsem si nezapomněla připočítat desetiminutové zpoždění. Až po chvíli jsem zaregistrovala podobně zmatenou slečnu kousek ode mě, s kufrem a balíkem vod. Tyhle momenty na projektech ze srdce nenávidím a zároveň zbožňuju, nikdy totiž dopředu nevíte, koho vlastně čekat. Měla jsem ale štěstí, jako vždycky. V Praze jsme se nakonec sešli čtyři, z toho tři osmnáctileté holky a jeden pětadvacetiletý kluk. Řidičem našeho minibusu byl hlavní šéf Tmelníku, jak jsme se později dozvěděli. Z Prahy s námi vyjeli ještě dva Slováci, kteří byli na projektu pro změnu v Česku, a tak jsme je po cestě vysadili v Bratislavě.

Cesta probíhala v pohodě, ale protože jsme se zdrželi ještě zajížďkou do Břeclavi a do Bratislavy, dorazili jsme nakonec do Chorvatska jako poslední. Po příjezdu jsme zjistili, že nás je 20 holek a jen 4 kluci, takže docela silná holčičí převaha. Ubytování bylo v docela pěkném penzionu, poblíž byl i bazén a hlavně krásná příroda :) Na pokoje jsme byli rozděleni tak, aby nikdo nebyl se stejnou národností. Já jsem bydlela se Siiri z Finska, Sarou z Itálie a Julií z Bulharska.


Celý projekt bylo slunečné počasí, takže jsme většinu času trávili venku. Prvních pár dní jsme se věnovali převážně teambuildingu a poznávání okolí. Absolvovali jsme City Bound, což je hra zaměřená na orientaci a komunikaci s místními lidmi. V rámci této hry jsme byli rozděleni do týmů a plnili úkoly jako "kiss a girl/boy from this city", "find hard-boiled egg" nebo "work as a volunteer in a local pub". V rámci programu jsme si taky často vyzkoušeli nějakou challenge, jako třeba balancování poslepu na laně nebo hiking. Občas jsme také měli šanci pracovat v národních týmech, třeba při přípravě prezentací o našich zemích. Vyzkoušeli jsme si i jaké to je vymyslet a naplánovat projekt v rámci Erasmus+.


Jak už to tak bývá, párty byla skoro každou noc a obvykle se protáhla až do rána. Nesměla chybět také Intercultural Night, při které padly litry balkánského nápoje zvaného rakija, ale také třeba flaška medoviny nebo italské víno. A můj nejsilnější okamžik? Jednu noc jsme vzali deky a šli na louku pozorovat hvězdy. Ta atmosféra chorvatského venkova ve společnosti mých mezinárodních přátel byla prostě nezapomenutelná.

Asi nemusím vysvětlovat že loučení s tímhle super týmem bylo fakt těžký. Strávili jsme společně devět nezapomenutelných dní a vytvořili úžasný pouto. A aby toho nebylo málo, pro změnu jsem si tam zapomněla foťák, takže přece jenom nějaká oběť padla (v Srbsku to byly žabky, v Německu legíny atd.). No a teď plánuju, kam zase vyrazím příště :)

6 DŮVODŮ, PROČ JET:

1) Poznáš spoustu inspirativních lidí, kteří tě můžou do budoucna motivovat
2) Poznáš nová místa
3) Procvičíš si angličtinu a možná i jiné jazyky
4) Navážeš nové kontakty a získáš nové přátele
5) Získáš zkušenosti a Youthpass, který ti může pomoct získat práci tvých snů
6) Neformálně se vzděláváš a navíc zdarma

JAK SE NA TAKOVÝ PROJEKT DOSTAT?

Nejsnažší je to přes organizaci, například právě Tmelník. Existuje jich ale celá řada, stačí hledat na internetu nebo na Facebooku. Štěstí můžeš zkusit také na portálu Salto Youth, který shromažďuje všechny dostupné projekty.

Při jedné z teambuildingových aktivit.

Hra určená k tomu, abychom si zapamatovali jména ostatních.

Při ochutnávce vína v místní vinárně.

A náš neúplný český tým při prezentaci :)
-

Moje nová vůně do kabelky - Mel Merio: It's Pool Time

2. june 2015 at 19:47 | Lea Jennifer |  Cosmetics

Protože poslední dobou hodně cestuji (v pátek mě čeká Srbsko :) ), hledala jsem nějakou vůni, která by se snadno vešlo do kabelky a přesto měla zajímavý design a úžasně voněla ♥ V Rossmanu jsem úplnou náhodou narazila na sérii vůní Mel Merio. Můžete si je koupit samozřejmě i ve velkém balení a to za velmi přijatelnou cenu (velké balení okolo 140 Kč, malé balení okolo 50 Kč). Za mě rozhodně ano! :)

Next articles


Where to go next

Advertisement